Historie rožďalovického kostela
„Jdeme-li v Rožďalovicích z náměstí Husovou třídou, uvidíme na konci této třídy imposantní obraz. Nad obecnou školou na vyvýšenině tyčí se k nebi dvě věže kostela sv. Havla, krásné to barokní stavby.“ Těmito slovy je uveden rožďalovický kostel sv. Havla v turistické příručce z první republiky.
Ústní podání praví, že na místě tohoto nádherného chrámu Páně stál dříve docela malý kostelík sv. Petra a Pavla, kolem něhož v roce 1726 vystavěli kostel nynější, aniž by kostelík zbořili, takže uvnitř kostela nového byl kostelík starý, ve kterém se i během stavby sloužily mše svaté. Kostelík byl zbořen, až když byl nový kostel dostavěn.
V jedné příruční knize města Rožďalovic z roku 1706 o tomto kostele je poznamenáno následující:
„Léta Páně 1726 dne 29. června jmenovitě na den sv. apoštolů Petra a Pavla jest gruntovní kámen u přítomnosti celého auřadu města Rožďalovic nad Trnavou, totiž dvanácte radních osob: Pana Daniele Milejriskýho, toho času Primatora, Pana Václava Kněžourka mladšího v tom času auřad Burgmistrovský držícího, Pánů Jana Pohla, Jiřího Nechánskýho, Václava Kněžourka staršího, Jana Vorla, Františka Benjamina, Josefa Schorma spolu syndikusa, Jiřího Vorla, Václava Mlejneckýho, Tomáše Štolovskýho, Servusa Leopolda Šorma, též starších obecných osob Pana Krausy, Petra Štolovského a Jána Stehny, rychtářů městských Jiřího staršího a Václava Draždianskýho mladšího, jakož u přítomnosti všelikého křesťanského lidu množství – ke cti a chvále sv. Havla, Opata, patrona a zakladatele tohoto chrámu Páně založen. Při kterémžto založení obyčejné pobožné svěceni a církevní Ceremonie dle způsobu římské katolické církve s povolením slavné arcibiskupské Consistoře pražské od duchovního totižto: Velebnýho, dvojctihodnýho a vysoce učeného Pana Vojtěcha Josefa Františka Xaveria Levinského, svobodných umění mistra a písma sv. Bakaláře formata, rodiče Chlumeckého nad Cidlinou, toho času děkana rožďalovského, konané byly. Pán Bůh všemohoucí račiž sám svou brzkou milostí a pomocí přítomen býti a dobrodince nějaké vzbuditi, by tento chrám Páně, jak již z gruntu stavěný jest, šťastně dostavěn a napotom jeho sv. jméno i jimž Boží Svatý čtení a chválení býti mohli. K čemuž nám dopomáhej nerozdílná Trojice Boží, Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch Svatý, matka Boží blahoslavená a bez poskvrny počatá i Panna Maria, svatý Havel a všichni svatí. – Amen.“
Ve farním zápise je však, pokud se týče založení děkanského kostela, určitá odchylka.
Praví se v něm: „Roku 1725 bylo podáno tehdejším děkanem P. Adalbertem Levínským o povolení dovolení znovu vystavět rožďalovický kostel.“
Ve skutečnosti v Rožďalovicích působil děkan P. Vojtěch František Xaver Josef Levinský, rodák z Chlumce nad Cidlinou, nejprve kaplan a od roku 1718 děkan. Od svého nástupu na tento úřad začal usilovat o výstavbu nového kostela.
V roce 1718 bylo zavedeno při kostelíčku sv. Petra a Pavla v Rožďalovicích bratrstvo „sv. škapulíře Panny Marie Karmelské“. Při shromáždění početných příznivců „sv. škapulíře“ se ukázalo, že starý kostelíček je pro taková shromáždění nedostatečný. Bylo provedeno měření prostor tehdejšího kostelíka, který byl 30 loket (18 m) dlouhý, 15 loket (9 m) široký a 15 loket (9 m) vysoký. P. Vojtěch Levinský psal dopisy církevním představeným i vrchnosti a prosil o povolení výstavby nového kostela. Jeho prosby byly podporovány věřícími z celého panství i zbožným držitelem rožďalovického panství Josefa Václava hraběte z Valdštejna a jeho urozené choti Kateřiny rozené Pafiové.
V roce 1726 dne 29. června po obdrženém povolení vyšších úřadů kněžských byl položen základní kámen k novému kostelu. Hrabě Josef Václav z Valdštejna nechal vyhotovit rozpočet od italského architekta Nicla Rossiho. Stavba byla rozpočtena na 6 332 zlatých. Stavba byla financována jednak nákladem záduše Rožďalovické a Žitovlické, jednak nákladem držitele panství za peněžité podpory P. Vojtěcha Levinského a také díky nemalé částce dobrovolných příspěvků zbožných farníků. Hrabě Václav z Valdštejna přislíbil na stavbu 300 000 cihel, potřebné množství kamene a dřeva. Příslib se týkal i řemeslníků ve službách vrchnosti.
Stavba pokračovala na tehdejší dobu poměrně rychle a roku 1731 byla usazena báň na věžičku presbyteriální. V tomto roce umírá Josef Václav z Valdštejna a je pohřben do krypty nového kostela. Tím prakticky končí první etapa výstavby nového kostela.
Po jeho smrti nikdo nepokračuje, finance byly prakticky vyčerpány a stavba se zastavila. V roce 1733 byl ze zbytku peněz vybudován hlavní oltář a dne 18. září téhož roku byl vysvěcen.
Roku 1753 se objevily první trhliny v nedostavěném zdivu. P. Vojtěch Levinský shání další prostředky na pokračování stavby, ale marně. Roku 1760 hraběnka Aloisie z Clamu a Gallasu, která spravovala zděděný majetek nezletilého syna a která trávila svůj čas převážně v Rožďalovicích, stala se další mecenáškou stavby kostela. Kromě nutné opravy zdiva financovala zařízení uvnitř kostela. V roce 1761 to bylo postavení postranních oltářů a lavic pro věřící. Pro vstup do kostela byly zhotoveny dveře, které byly zvenčí obloženy dřevem dubovým a uvnitř borovým. V roce 1762 kromě dobudování postranních oltářů, byla zhotovena nová kazatelna, dlažba uvnitř kostela a kolem kostela kamenná zeď.
Ke konečnému vzhledu kostela scházelo dostavění dvou průčelních věží. Pro nedostatek peněz byla dostavba odložena. Příchodem Lobkoviců na rožďalovické panství, byla zahájena další etapa dostavby kostela. Kněžna Marie Sydonie z Lobkovic nechala opravit trhliny ve zdivu, které byly způsobeny opakovaným úderem blesku. Kněžna Marie Helena a její bratr František, kníže z Lobkovic, chtěli dostavěním čelních věží dokončit stavbu kostela. Neočekávaná smrt kněžny Heleny a zanedlouho i jejího bratra, všechny plány překazila.
V roce 1868 na žádost duchovního správce a rožďalovických farníků, nařídil kníže Jiří Kristián z Lobkovic, aby bylo vydáno stavební povolení k dostavbě obou stávajících věží. Současně svolil, aby dostavba byla upomínkou na zasnoubení jeho s kněžnou Annou z Lichtenštejna. Rozpočet na dostavbu, pro kterou zhotovil nákresy knížecí technický ingenieur (inženýr) Theodor Bauer, činily 28.759 zl. a 53 kr.
Stavbu prováděl stavitel Václav Čapek. Kříže na obě dostavěné věže zavazoval v srpnu 1869 Josef Hubalovský, mistr tesařský z Rožďalovic. Teprve koncem roku 1869 byla dostavba věží dokončena a zvony zavěšeny na definitivní místo. Náklady na dokončení stavby byly 32.042 zl. Čelo kostela bylo ozdobeno jedenácti sochami světců ve výklencích. Po 143 letech od položení základního kamene dostalo se kostelu v Rožďalovicích definitivní podoby.
V roce 1869 bylo vybudováno ještě schodiště od města ke kostelu, kde dříve byla pouze ušlapaná cesta zpevněná drobným kamenem. V roce 1878 začala se projevovat značná nestabilita základů venkovních zdí, hlavně však základů obou věží. Během roku 1879 došlo k rozestupování trhlin a hrozilo zhroucení věží. Komisionálním šetřením příčin bylo shledáno, že základy byly založeny velice mělko. Bylo započato s vysoušením základů celé stavby systémem trativodů a kanalizace. Byly vytvořeny plány na záchranu kostela.
Práce začaly s nemalými potížemi v roce 1880. Pod věže bylo nutno udělat nové základy, a to u západní věže do hloubky 7,5 m a u východní věže, kde bylo vychýlení 18 cm k městu, do hloubky 13,5 m. Základy byly vytvořeny z kvádrů vojického pískovce. Při budování nových základů, byl zachován systém odvodnění, aby se předešlo jejich podmáčení. Práce na vybudování nových základů trvaly čtyři roky. V hlubokém výkopu mohli pracovat na dně jen dva řemeslníci a na dílo si museli svítit petrolejkou. Stavební práce zapříčinily v okolí kostela značný nepořádek a byla zničena celá řada hrobů. Oprava byla prováděna na náklad záduše rožďalovické a stála téměř 80.000 zl. Během celé náročné rekonstrukce, nebyly bohoslužby přerušeny.
V roce 1903 provedl Václav Šlemr, mistr klempířský z Rožďalovic, klempířské práce na obou věžích a v roce 1917 bylo vytvořeno uvnitř kostela dřevěné zádveří. Osvětlení kostela při bohoslužbách bylo zajišťováno pomocí petrolejových luceren připevněných na bočních stranách kostelních lavic.
V roce 1925 byla provedena elektrifikace všech kostelních prostor. Ke konečné úpravě okolí kostela došlo v roce 1936, kdy byl definitivně zrušen hřbitov okolo kostela. Bylo ponecháno pouze několik náhrobků, vztahujících se k historii kostela. Prostor byl osázen květinami a okrasnými keři. Kolem kostela byla zbudována cesta parkového typu spojující hlavní vchod se zadní bránou.
V roce 1942 bylo zjištěno, že kostel je ve špatném stavu, a byly provedeny nezbytné úpravy pod odborným dozorem akademického sochaře profesora Josefa Vineckého, rožďalovického rodáka.
V letech 1971–1974 byla provedena oprava věží včetně zlacení. V roce 1981 byl problém s opravou krovů, stav kostela byl prohlášen za havarijní a z bezpečnostních důvodů byl kostel uzavřen. Od té doby se bohoslužby konaly na faře.
Po roce 1989 byl kostel opraven a znovu vysvěcen biskupem Václavem Malým.
Rudolf Valeš
(Rožďalovicko, č. 2 a 3, roč. 3, 2014)
