V srpnu 1945 konaly se celonárodní dožínky. Pořadatelem prvních poválečných dožínek byl podle nařízení vlády místní národní výbor. Už samotná příprava dožínek byla velkou událostí. Ovzduší nedávno nabyté svobody se projevilo i tady. Každá organizace se chtěla představit účastí v průvodu, popřípadě i alegorickým vozem. Příprava alegorických vozů se odbývala v „panském dvoře“ vedle zámku. V den dožínek 26. srpna byla dopoledne v katolickém kostele děkovná bohoslužba za sklizenou úrodu a odpoledne ve 14 hodin se seřadil průvod u „panského dvora“.
V čele průvodu šly krojované dívky, které nesly tradiční dožínkový věnec, následované dalšími krojovanými příslušníky rožďalovických spolků a organizací. Československou státní vlajku vezli jezdci na koních. Mezi alegorickými vozy nechyběl ani „mládežnický“ alegorický vůz kočírovaný Jarkou Tarabou či vůz „koncentrační tábor“ připomínající nedávnou minulost. Zemědělskou techniku zastupoval v tehdejší době její vrchol – „samovázací žací stroj“. V průvodu jel také pásový traktor, který nahrazoval zastaralé „voračky“.
Průvod prošel ulicemi Rožďalovic až na fotbalové hřiště „V hliňáku“, kde se konala dožínková slavnost. Za účasti značného počtu diváků z řad místních občanů a přespolních předvedli příslušníci spolků svá vystoupení. Slavnostní náladu doplňovala i rožďalovická hudba pod taktovkou kapelníka Josefa Chromovského. Žákyně a dorostenky Sokola zatančily „Českou besedu“ a vrcholným číslem programu bylo taneční vystoupení sólistky baletu Státního divadla v Brně Věry Novotné. Dožínková slavnost byla zakončena taneční zábavou.
Velice dobře se pamatuji na tu slávu. Bylo mi tehdy sedm let a pochodoval jsem v průvodu jako žák Sokola. Dodnes je pro mě záhadou, kde všude byly asi poschovávány stejnokroje sokolů, junáků a dalších spolků, které v průvodu pochodovali. Jejich majitelé je celou válku s velkou úctou a pečlivostí ukrývali, aby je mohli ve vhodnou chvíli na sebe obléknout. A ta chvíle přišla právě teď.
Rudolf Valeš
(Rožďalovicko, č. 2, roč. 4, 2015)
